Vlnobití

Barevné listí šumí v lehkém větru
Já choulíce se ve vlněném svetru
Přemítám o konci pozemského bytí
Až přežene se mysli vlnobití

Úplněk

Zase se blíží úplněk
a na mě padaj splíny
Rozum se dává na útěk
Snad jenom bloudí mezi stíny...

Paralelní svět

V duchu si luštím vlastní rébusy
Co ještě musím a co už nemusím
Řešení jasné jak na paletě
Je blízko i daleko
Tam ... v paralelním světě

Venuše a Jupiter

Měsíc jak lampa na obloze září
Možná jen ukazuje směr
Těm dvěma, jež se nenápadně tváří
Však zvou se Venuše a Jupiter

Podzim

Jakmile listí zezlátne
Či přijme barvu červánků
Sny stávají se nevratné 
Zesílí touha...
Již nevzbudit se ze spánku

Nedohráno

Obloha bledne, venku sněží
Údery zvonů z kostelních věží
hlásí, že je tu další ráno
Utkání s životem dosud nedohráno...

Vlak

Pod rouškou mlhy světlo bliká
Já stojím na přejezdu - a byla klika
Že vlak už projel
Vagóny mizí v dáli
Tak jako příběhy, které jsme neustáli

Až zase jednou budu bloudit v mlze
Se strachem, s obavou a přesto drze
Svůj smutný příběh dopíšu si sama
Bez špetky patosu
Jen žádné drama